Ahoj chlapi.

 Chtěli bychom zase dát dohromady nějaké ohlasy ze setkání. Abychom se vzájemně  povzbudili či poznali co máme dělat jinak - lépe. Snad si najdete chvilku a něco

 "vypotíte". Stačí pár vět....prostě jak to cítíte.

 Po návratu z Albeřic jsem šel na společenství rodin - máme ho vždy 1. neděli v

 měsíci. Sedl jsem si do křesla a připojil se k modlitbě růžence. Po modlitbě

 otec Šebestián ( mnozí ho znáte) otevřel písmo - " Nikdo totiž nemůže položit

 jiný základ  než ten, který už je položen, a to Ježíš Kristus. Zda někdo na

 tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy

 - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň

 vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu.

 Když mu dílo zhoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm." 1.

 Korintským 3,11-15.

 Přeji vám všem, aby stavby, keré budujete, byly ohnivzdorné.

 Těším se na vaše reakce.

 Ještě na závěr : Večer moje žena na modlení růžence potkala dceru jednoho z

 otců, který se vrátil ze setkání v Albeřicích a ta říkala "U nás je to nějaké

 divné, táta žehlí a mamka to po něm ani nechtěla."

 

 Přeji vám odvahu a sílu a nebojte se do toho jít, vždyť Pán je s námi.

          Mirek

 

Já vás srdečně zdravím a rád se podělím o mé prožitky. Již během sobotního dopoledne jsem měl veliká nutkání jít hned v pondělí za svým zaměstnavatelem, abych mu sdělil své dlouhodobé problémy s časem stráveným pracovními povinnostmi, které mě tíží hlavně proto, že bych chtěl být více s manželkou a dvouletým synkem Vítkem. Brzy se ještě rozrosteme. Nejbližší rodiče máme 120 km od sebe (což je i není pro nás dobře) a do Trutnova jsem já přišel za prací v roce 2003.

V to pondělí jsem pak začal pochybovat, jestli je správné přiznat své trable, které však s manželkou probíráme již delší dobu. Kromě výplaty je na mé práci závislé bydlení a ještě nějaké výhody, které se těžko vyjadřují finančně. Rozhodl jsem se raději vyčkávat na znamení a nebýt unáhlený. V 17 hodin během operačního zákroku na psovi, když jsem byl se svým zaměstnavatelem o samotě, tak mi řekl: "Karle, jak si to představuješ do budoucna?" Což jsem vnímal jako to znamení, na které jsem čekal. Vše podstatné, co jsem měl na srdci jsem mu sdělil a připadám si od té doby spokojený se sebou.

Alespoň krátce na vysvětlenou. Řekl jsem, že pokud se mi neuleví z odpracovaných hodin a s tím souvisejících povinností, tak chci pracovat pro firmu maximálně do konce tohoto roku. A dále děj se vůle Boží.

Jinak setkání MO v Albeřicích bylo pro mne inspirující a doufám, že to z mé strany je pouhý začátek nové cesty a vnitřní proměny. Přeji vám všem radost prožívanou při obětování se pro naše blízké.

   Karel.

 

 

 

Též zdravím všechny a děkuji Mírkovi za povzbudivý e-mail.

Mé ohlasy : Děkuji všem, kteří se nějak podíleli na bezchybném organizování setkání modliteb otců v Albeřicích, jejich snaha nevyšla na prázdno. Myslím si, že z tohoto setkání budu ještě dlouho čerpat sílu jak pro duchovní život tak i pro "fyzično" (také si teď doma více všímám, co je ještě potřeba provést za práce :-)

V neděli odpoledne jsem se zúčastnil v Sušici semináře k Duchu svatému, tak z něj zasílám také jeden úryvek z písma sv. : Matouš 7, 15-20. Pro ty, kteří nemají zrovna po ruce bibli, raději text napíši :

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny, nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci.

Tak ať s pomocí Boží se nám všem podaří být dobrými stromy.

         Martin.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ježišova láska nás spája a napĺňa

      Nedávno sme sa niektorí zúčastnili na stretnutí Modlitieb otcov v Alběřicích v Českej republike. Toto stretnutie bolo veľmi obohacujúce pre dušu. Cestou na toto miesto ma očarila príroda, ktorá si na jar oblieka nové šaty. V nej pôsobiaca Božia ruka pohládza každého, kto si ju všimne. Mnohí z nás prišli na toto stretnutie snáď i s očakávaniami, že sa v našom osobnom živote niečo zmení k lepšiemu. Niektorí možno neprišli s nejakými ambíciami a tak čakali, ako sa to bude ďalej vyvíjať.

     V piatok večer pri predstavovaní som si položil otázku: „prečo sme sa tu zišli?“ Odpoveď som dostal jednoznačnú: „ ... lebo nás ženie Kristova láska.“(2Kor 5, 14-17) Ona nás prijíma a spája navzájom, vo viere nás zjednocuje a učí milovať.  Svätý Bonaventúra  z Bagnoregia to povedal takto: ,,Kristus je učiteľom trojakým spôsobom – ako cesta, pravda a život. My ho musíme uctievať, napodobňovať,  počúvať a pýtať sa ho, aby sme získali, múdrosť poznania pravdy, disciplínu, aby sme neupadli do pokušenia, a ochotu, aby sme nasledovali dobro.“ Každý sme originálny a keď som počúval svedectvá života ktoré otcovia rozprávali, žasol som nad tým, ako Božie slovo vybraté pre toto stretnutie plne obsiahlo podstatu, prečo sme sa zišli. Ešte dnes mi rezonujú tieto slová v mysli: „Muži milujte svoje ženy tak, ako Kristus miluje svoju cirkev.“

     Čo krajšie môže byť, ako milovať a byť milovaný? Každý z nás túži byť milovaný. Niekedy to napríklad vidíme na chlapoch, keď sa stretnú spolu pri pive posilnení alkoholom a dvojzmyselnými slovami si navzájom hovoria vtipy o ženách a smejú sa až k slzám. Pritom si tľapnú po pleci a hovoria si: „Kamarát, máš to ťažké.“ Ale toto nie je šťastný život.  Ježiš je cestou k šťastnému životu. Jeho láska vanúca cez Ducha Svätého nás nesie a žiari nehasnúcim hrejivým svetlom. Pre šťastný život potrebujeme modlitbu, tak  ako to povedal  sv. Ján Mária Vianney: „Modlitba je vyjadrením vzťahu, nie potreby. Modliť sa, to značí v prvom rade myslieť na Ježiša.“ Áno, aj naše stretnutia otcov prebiehajú pri modlitbe. Keď sme v Alběřicích v sobotu počas Krížovej cesty stúpali hore prudkým vrchom, uvedomil som si, že modlitba nás otvára pre Božiu milosť, ktorá nám pomáha vidieť život Jeho očami. Milosť, ktorú prijímame v modlitbe, má nebeskú silu. V modlitbe spoznávame Ježiša ako neomylnú Pravdu. Svätý Augustín to povedal takto: „Viera otvára cestu k prekročeniu brány pravdy. Skúmaním pravdy možno nájsť Boha a uveriť. Vo vnútornom človeku prebýva pravda.“

     Počas tohto stretnutia otcov v liturgii Božieho slova sme čítali úryvok zo Skutkov apoštolov, ako Pavol a Barnabáš boli poslaní ohlasovať Božie slovo židom, ale židia ho odmietli, preto bolo ohlásené pohanom.(Sk 13, 44-49) Položil som si otázku: ako je to so mnou? Prijímam Božie slovo a uskutočňujem ho? Sú len dve cesty, dobrá a zlá. Sv. Pavol ďalej hovorí: „Kto neprijal lásku k pravde, ide do záhuby.(2 Sol 2, 10) Sú to možno tvrdé slová, ale pravdivé. My chlapi sa častokrát robíme „tvrďasmi“, ale v hĺbke svojho vnútra občas i plačeme. Plač je užitočný vtedy, keď plačeme nad svojimi hriechmi, že sme nimi urazili dobrého Boha. Ako často potrebujeme zažiť tie chvíle, aby nám zahoreli srdcia a toto s nami dokáže urobiť len Ježiš. Spomeňme si na Emauzských učeníkov, ako im zahoreli srdcia, keď im Ježiš vykladal písma. (Lk 24, 32)

     Ako blízko máme k prameňu živej vody. Stačí natiahnuť ruku, pozdvihnúť svoje srdce a povedať: Ježišu, ďakujem Ti za manželku, za deti i za život. Ježiš je život, ktorý, keď ku nám prehovorí, prehluší našu hluchotu a keď zažiari, tak prežiari našu slepotu. Pred nedávnom ma zaujala správa, ako uskutočnili experiment, vo Washingtonskom metre zameraný na pozornosť ľudí. Na husliach za 3,5 mil. dolárov zahral slávny virtuóz náročné hudobné Bachove diela v dĺžke 45 min. Okrem 3-ročného chlapca sa nikto z dospelých ľudí pri ňom nezastavil, hoci niekoľko dní predtým hral na svojich vypredaných koncertoch, kde vstupenka stála 100 dolárov. Pri hraní v metre  zarobil len okolo 40 dolárov. Aj takí sme my ľudia. Keď ideme do kostola, vieme kto tam býva v Bohostánku, ale len ťažko Boha spoznávame vo všednom živote. Keď som bol mladší, túžil som byť výborný organista, ale niečo mi hovorilo, že to vôbec nie je dôležité. Najkrajším koncertom v ľudskom živote je byť v priateľstve s Ježišom a s Pannou Máriou. Každý z nás si ide svojou cestou života. Háji si svoju pravdu a nesie svoje bremeno. Slobodná voľba je na nás. Duchovný otec Jozef nám v Alběřicích pripomína: „Chlapi, to je na vás, aby ste konali dobro. Prvou prioritou manželstva je spása duše vášho sviatostného partnera.“

      Kiež prijímame Ježišove evanjelium a v ňom zotrváme, aby tak ako to povedal apoštol Pavol: „ Vy ste ho prijali, zotrvávate v ňom a prostredníctvom neho dosahujete spásu...(1 Kor 15, 1-2) Ježiš je ten, ktorý nás spája v jednu Božiu rodinu. Ďakujem všetkým organizátorom stretnutia v Alběřicích a vďaka  tiež patrí našim manželkám, cez ktoré môžeme plnšie prežívať Ježišov dotyk. S vďačnosťou v srdci končím tieto riadky slovami žalmistu (Ž 145, 21): „Nech moje ústa hlásajú slávu Pánovu a všetko živé nech Jeho sväté meno velebí navždy a naveky.“

              S pozdravom Ondrej Hlaváč

AHOJTE VŠICHNI,

 

 Ja sem byl také poprvé na takovém setkání a vůbec nelituji, naopak jsem moc rád

 že jsem tam mohl být. Moc mně to dalo a načerpal jsem hodně sil do dalších dní a

 změnil se mi pohled v dobrém smyslu na některé věci v rodině. Bolo super a byla

 to sila.

 Přejí pěkný den

                             Peter Fabian

Ahoj,

ještě jednou děkuji za to jak jste se o nás postarali. Všechno bylo perfektní. Varování se potvrdilo.

První rána přišla asi dvě hodiny po příjezdu a další o hodinu déle.

Takže jsem vše svěřil a dnes se vše již řeší a v dobré obrací.

Zdravím

Pavel

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nazdar chlapi!

Jsem opravdu hrozně rád, že jsem se mohl tohoto setkání zúčastnit.

Doposud jsem na ničem takovém nebyl, a myslím že z tohoto setkání

budu ještě dlouho nabírat sílu i inspiraci pro každodenní život,

který je jak si myslím tím posledním a rozhodujícím kriteriem

pro to, co jsme si z MO a setkání okolo ní odnesli.

I když si myslím, že to setkání bylo dost krátké. Měl jsem takový

pocit, že jsme se vlastně teprve počali doopravdy seznamovat, když

přišla neděle a mělo se jet domů. Chtělo by to alespoň týden

pospolu, i když nevím kde by na to všichni vzali čas, kterého je

dnes tak málo. Nicméně o tom budu přemýšlet a pokud mi přijde

nějaká inspirace, jistě se s nějakým nápadem ozvu.

Nyní bych chtěl usilovat o to, aby i zde v Plzni se mohla rozšířit

MO: mám zde pár starých známých, kteří ve svém životě prošli

všelijakými peripetiemi a o kterých tuším, že MO je přesně to

co pro svůj život potřebují. Pán vám všem žehnej a pomáhej!

Pokoj a dobro přeje Jiří z Plzně

Jo. Ono to vůbec nebylo na nic. Bylo to plodné a bylo to požehnané. Pro příště nezvěte tolik kněží, je to pro nás náročné sehnat na víkend za sebe náhradu, mimochodem si spočítejte v kolik asi musel být o. Josef doma a to ho poté čekala " slovabožíhoasvátostíchtivá " moravská farnost, když v sobotu odpoledne odjížděl. No, ale on se zdá být silným, tak to jistě ustál... Další setkání bych doporučoval v klidnějším tempu, i co se týká společných akcí, aby se víc dostalo třeba na adoraci,formální hovor či sv. smíření. Ale jsem opravdu rád, že mě Jirka Melichar na to setkání vytáhl, jak jsem z toho měl strach, tak nyní na vše  a všechny dobře vzpomínám. Je skutečně potřeba se dívat na onoho Muže s probodeným srdcem, abychom se lépe mohli stávat skutečnými otci, kteří věrohodně a v praxi skutečně prezentují obraz a bytí skutečného Otce. Mile mě překvapil onen bratr ze Slovenska, který tak bravurně a zpaměti zvládl ony mariánské litanie, často se je, patrně, modlí - to je výzva pro nás ostatní, alespoň pro tento měsíc. Všem vám dík a kdybyste jeli přes Kopidlno, tak se stavte. Žehnám vám a Bůh jistě také. Uf !

 P. Jan Novotný z Kopidlna..

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

...jak jsme si již řekli cestou: "Vše bylo tak, jak mělo být!"

Mé pocity jsou veskrze pozitivní :)

Petr ;-)

PS: I u nás doma se leccos pozměnilo :))

Ahoj chlapi,

 

slova z Alberic "milujte svoje zeny ako Kristus miluje Cirkev, prinasajte

obety, sluzte" sa ma velmi dotykali, pretoze to bola ako ozvena toho,co

sme poculi vo Svite v oktobri: "Ak sa chcete stat dobrymi otcami,

odovzdajte

sa tomu, od ktoreho pochadza kazde otcovstvo na nebi i na zemi, prinasajte

obety vo vasich rodinach a nasledujte Jezisa, ktory neprisiel aby sa dal

obsluhovat, ale aby sluzil." Okrem toho sme vsak v Albericich poculi este

nieco velmi dolezite - riesenie problemov v manzelstve a v rodine je v

prvom rade na nas.

 

Nedavno som si u nas na sidlisku nechtiac vypocul na ulici cast hadky

medzi manzelmi. Nahnevany muz obhajoval svoje konanie tym, ze on ma predsa

rovnake prava ako zena. Bez toho, ze by som vedel, o co ide, ma prenikol

pocit, ze tadialto cesta nevedie. Mozeme mat rovnake prava ako zeny, ale

nemyslim si, ze na ne urobime dojem, ked sa na to budeme odvolavat. Myslim

si, ze podvedome od nas cakaju viac. A viac od nas ocakava aj Boh.

 

Napr. to, ze prideme prvi s prosbou o odpustenie a zmierenie. Aj vtedy,

ked mame pocit, ze tentoraz sme v tom boli nevinne. Neznamena to, ze

ignorujeme manzelkinu chybu, ani to, ze sme slabi a nechame po sebe

skakat. Znamena to, ze svoju zenu milujeme a nedovolime, aby diabol

zneuzival nase slabosti a staval nas proti sebe. Ked diabol naviedol Adama

a Evu k hriechu, Adam sa vyhovaral: "To zena, ktoru si mi dal, nie ja!"

Zahradu vsak mal strazit Adam, nie Eva.

 

Aby sme nasli silu urobit tento prvy krok k zmiereniu, potrebujeme Boziu

pomoc, vdaka ktorej sa nase zranenie stane malym v porovnani s velkostou

nasho poslania. Je to to, o co prosime v nasej modlitbe odovzdania sa -

aby sme boli muzi plni moci a vnutornej sily. Ked zena pociti, ze k nej

prichadzame v pokore a zaroven plni moci, ktora nas presahuje, je pre nu

tazke na to nereagovat.  Myslim si, ze takeho muza bude milovat a

obdivovat.

 

Este kratka poznamka k tomu, ze ked sa otvorime Bohu naplno, tak zacnu

tazkosti. Ano, zda sa, ze toto sa deje. Ale to nie je vsetko. Zacne aj

pozehnanie. Bez neho by sme nas zapas dlho nevydrzali. A nie je nic lepsie

na tomto svete ako vidiet, ze Boh pozehnava vase kroky.

 

Dakujem vam za spolocenstvo, ktore sme v Albericich utvorili.

 

Ivan

 

 

 

Zpět na  Modlitby otců - aktuality .